Na dobrou noc
Až půjdeš dneska večer spát,
po dni plném bolesti…
Já chci si s Tebou povídat
o kráse a o štěstí…
Tak neváhej a během chvilky,
třebaže to zkraje zebe…
Zavrtej se do postýlky,
ucítíš mě vedle sebe…
Pohladím Tě slovy jen,
pak už hezké povídání…
Jsi jak nejmilejší sen,
moje nejtajnější přání…
Tulíš se mi na rameni,
ztrácím z Tebe hlavu už…
Ač se snažím, síly není,
probouzí se ve mně muž…
Celým tělem vnímám krásu,
vůni ženy, teplo těla…
Prsty hladí pramen vlasů,
ale ruka víc by chtěla…
Obrys ouška zvolna míjí
a dřív, než se naděješ…
Už ji cítíš na své šíji,
jemňounce se zachvěješ…
Dávno, co ses takhle chvěla,
čas i tělo promění…
Dotek prstů zázrak dělá,
cítíš něžné vzrušení…
Touha jako bomba tiká,
další dotek šíjí pluje…
Tichý vzdech mi tajně říká,
ať má ruka pokračuje…
Vnímáš její jemný pohyb
na svém těle stále níž…
Tam, kde tenké stužky ohyb
tají pevných prsou skrýš…
Vzrušením se chvěješ celá,
rozvazuješ mašličky…
Hladím Tvoje ňadra skvělá,
bradavky jak třešničky…
Pohled očí všechno mění,
teď už křičí, co chceš, smíš…
Rty nabízíš k políbení,
přitiskneš se ke mně blíž…
Nejdřív, jako dotek růže,
jazykem rtů pohlazení…
Chuť Tvých slin snad za to může,
ve vášeň se rychle mění…
Jazyky se dotýkají,
cítíš, jak rty vstříc Ti jdou…
Hladí, sají, dech se tají,
dlaně tuhé prsy mnou…
Tiskneš se ke mně stále víc,
kůže na kůži je hned…
Moje tělo jde Ti vstříc,
cítíš jeho pevný střed…
Pak malá chvilka uvolnění,
na okamžik vášeň krotí…
Pohyb prstů dráhu mění,
obě ruce jdou si proti…
Jako křídla motýlí,
jedna Tvoje stehna kříží…
Vlhkost cítíš ve chvíli,
druhá bříškem dolů míří…
A pak zas a znovu hladí,
Tvé tělo chce stále víc…
Rozum s tělem boje svádí,
prohrává, ty jdeš mi vstříc…
I v podbřišku Tě šimrá chvění,
prsty látku nadzvedají…
Těsnější je přitulení,
stále dál se dostávají…
Je to neskutečná krása,
rty i prsty, něžná síla...
Každičký sval v Tobě jásá,
už dlouho jsi o tom snila…
Nad Tvou krásou ztrácím slova,
jsi jak jarní kytička…
Okouzlí mě vždycky znova
sametová broskvička…
Hlava klesá k Tvému klínu,
prsty jeho okraj hladí…
Na pahorku Venušinu
rty Tvou horkou kůži chladí…
Dále jemnou cestou kráčí,
chvěješ se jak osika…
Vrchol poštěváčku smáčí
něžný dotek jazyka…
Každý pohyb zamrazí,
když rty pysky objímají…
jeskyňkou se prochází,
nádherně Tvou vláhu sají…
Jazyk vlhké plátky sčítá,
hladí, škádlí, olizuje…
Mezi nimi ruka hbitá
mrštným prstem pohybuje…
Vzrušení už hráze boří,
prohýbáš se sladkou tíží…
Prsty se do hloubky noří,
cítíš výbuch, co se blíží…
Pnutí uvnitř Tvého těla
už neudrží žádná síla…
Zmítáš se a chvěješ celá,
krev se v Tobě zastavila…
Jemné jazyka kmitání
dráždí Tě až k zbláznění…
Tvé hlasitější vzdychání
se v silný výkřik promění…
Strneš v té nekonečné chvíli,
v křeči, co Ti bere dech…
Praménky se proudy slily,
cítíš je až na stehnech…
-----------------------------------
Zvolna přichází uvolnění,
duše se radostí směje…
Stále ještě cítíš chvění,
nádherný pocit tělo hřeje…
Usínáš tiše, štěstí plna,
já jsem vedle Tebe rád…
Do snů Tě vnáší hebká vlna,
vím, o čem se Ti bude zdát…