Polibek

Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj…
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj…

V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká…
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká…

Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní…
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení…

I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí…
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí…

Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří…
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří…

Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí…
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí…
----------------------------------

Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe…
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe…