Košilka
Závidím Tvému hřebínku,
že čechrá Tvoje vlasy...
Každý den aspoň chvilinku
užívá si Tvé krásy...
Závidím Tvému polštáři,
že Tvoji tvář hladí...
Večer, když hvězdy zazáří,
k přitulení Tě svádí...
Závidím Tvojí peřince,
že může s Tebou být...
Celou noc, v každé chvilince,
sny nejkrásnější snít...
Závidím noční košilce
jemné doteky Tvého těla...
Být s Tebou v teplé postýlce,
vím, představa je to smělá...
umět tak s magií si hrát,
to byl bych s Tebou za chvilku...
Začal bych ihned čarovat,
změnil bych se v tu košilku...
A Tvoji kůži s vůní květu,
dřív než Ti víčka zavře spánek...
Svými prsty ze sametu,
hladil bych jak jarní vánek...
Nejdřív po linii paží,
hezky něžně, pomaličku...
Pak tam, kde Tvůj výstřih stráží,
nádherné místo pro hubičku...
Užíval bych si každou chvíli,
pak prsty, jako dvě noty...
V osnově náhle objevily,
ňadra a jejich ztuhlé hroty...
Obkroužil bych je jemnou látkou,
pak křivky opsal Tvého těla...
Urazil další cestu krátkou,
Ty by ses sladkou touhou chvěla...
Pohladil bych i bříško temné,
pak odvážil se ještě níž...
Tam, kde Tvé chloupky jemné,
pod krajkou střeží vlhkou skrýš...
-------------------------------
Až košilku zas oblékneš
a něžné chvění ucítíš...
Snad na mne si i vzpomeneš,
protože Ti budu blíž...